Inscenace divadla jednoho herce v podání herečky Stanislavy Hoškové nabízí pohled do osobnosti a vnitřního světa královny Elišky Rejčky, jejíž život byl spojen s politickými i osobními zvraty středověké Evropy, českého a polského království, ale i města Brna. Hra byla nastudována na základě textů knihy Čtyři české královny a kněžna české literatury Čestmíra Vidmana.
Rejčka, v Polsku známá jako Ryksa Elżbieta, jediná dcera polského krále Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské, byla pojmenována po své matce Richenza (Ryksa). V roce 1300, ve svých dvanácti letech, se Ryksa provdala za ovdovělého českého krále Václava II., který se stal i králem polským. Roku 1303 byla vratislavským biskupem Jindřichem z Vrbna v bazilice svatého Víta na Pražském hradě korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno sv. Alžběty Durynské – Alžběta (Elizabeth – Eliška).
Po smrti manžela Václava II. a následně i Václava III. usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn Rudolf Habsburský a zvolil si za manželku Alžbětu Rejčku. Po jeho smrti se Eliška přestěhovala k moravskému hejtmanovi Jindřichovi z Lipé do Brna, kde roku 1323 založila ženský cisterciácký klášter na Starém Brně se špitálem a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie.
